aneb jak se cítí lidé se zlomeným srdcem...
Je to jed,
srdce bolestivě praská,
promění se v chladný led.
Kdo si myslí,
že je krásná,
ten se mýlí,
je tak chladná.
Jen intrika,
vytvořená přírodou,
slepý neplaká,
oběví se náhodou.
Zabodne do srdce harpunu,
saje z ně všechnu radost
a když lásce podlehnou,
odkopne mě a mám starost.
Nenávidím ji,
nenávidím jeho,
lituji všech dní,
co uctívala jsem jeho jméno....
no, každý má někdy svou emochvilku :P Já se z ní dostanu prostřednictvím básně :)) ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)