Chladné zdi obklopují stísněné chodby,
Orosené stropy vlhkem,
dříve bývaly doby,
kdy tyto prostory prosvítaly životem.
Teď zbylo jen opuštěné místo,
kde zbloudilá duše hledá cestu,
Budouctnost má tak nejistou,
musela se podrobit těžkému tesu.
Ty katakomby jsou nekonečné,
nikdo nemůže žít navěky ve tmě,
ta duše touží po smrti věčné,
nemůže jí najít ani na tom samém dně.
Zatuchlým vzduchem prosvištěl vánek,
nadechla se z plna plic ,
jen na malouu chvíli se sklepení proměnilo v zámek,
a odhalilo i ten druhý líc.
Utíkala za světlem,
ven z nekonečné temnoty,
běžela za voňavím větrem,
najít cestu z věčné dřímoty.
Na konci chodby prostupovalo světlo,
běžela zoufale dál a dál,
cítila od slunce toteplo,
a život se zase smál.
Prudké světlo jí pálilo do očí,
slzely avšak je nezavřela,
zkouška věčného hledání končí,
v dálce zvonily zvony kostela.
Kdo bloudí
a nenajde život,
ten se neprobudí,
z věčných nejistot.
Žij a buď rád za to,
co osud nám připsal,
nikdy to nebude zlato,
naše vlastní já je náš největší rival.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)