Píšeš, že ti chybím,
však nikdy mi to neřeknou tvá ústa,
Píšeš, že se ti líbím,
ale nejsi tu a má duše je pustá...
Píšeš, že bys se mnou chtěl být,
ale vzápětí říkáš, že to není správné,
Píšeš, že jsem to jediné co bys chtěl mít,
nic pro to neděláš, ty slova jsou marné.
Nerozumím tvému srdci,
stejně jako mu nerozumíš ty sám,
je zbytečné znát odpověď na to co skutečně chci,
nechal jsi tu lásku utéct sobě, mě a nám....
Píši básně a vždy je píši, když to tak v danou chvíli opravdu cítím. Někdy možná snad doufám, že si to ten člověk přečte, aby věděl, jak se cítím, že v srdci básníka není jen chlad. Duše těch kdo by to měli slyšet jsou však hluchá a tak je další z mých básní jen hříčka promarněných, polo zapomenutých slov....
Ty, jenž si mi zpíval v lesích na koňském hřbetu,
Ty jenž si zasadil, pečoval a zabil hrst mých srdce květů...
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)