Tvá kůže, hebká kůže,
teče po ní kapka jako rudá růže,
na tvém prochladlém těle,
co zdá se být už proděravělé.
Hniloba a odporný smrad,
ve tvém srdci nadále chlad,
vyschlá ústa,
duše co zůstala sama, pustá.
Ani víra v boha tu už nepomůže,
vždyť co bůh zmůže?
Dřív v hrudi bilo prolhané srdce,
teď ho sají červy a je stejné přece.
U tebe je lež lepší než pravda,
v očích faleš, v kalhotách slizkého hada,
i ten tě sežere za živa,
tam v samotě za za Májového večera.
Na pohled upřímné ruce,
sladké zamilované srdce,
prach pomsty line se krajem,
tam pod třešní prvním Májem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)