Mihotavé světlo houpe se nad lůžkem,
muž potí se pod ním,
končetiny svázané škrtícím uzlem,
přijde konec jeho dní.
Tlakem uzlu modrají mu prsty.
sípá jeho rychlý dech,
co si asi právě myslí ?
jak kráčí na druhý břeh ?
Už hodinu působí smrtelný jed,
experiment šest začíná mít svalovou křeč,
normálně by ho zabil hned,
jaká by asi byla jeho poslední řeč ?
Vytřeštěné oči plné strachu,
však nepůsobí na můj pocit viny,
mé srdce už je delší dobu semeništěm prachu,
nenávist a zloba tvoří mé stíny.
Ten muž škube sebou víc a víc,
s pouty však nemůže pohnout vůbec nic,
pomalu přestává bolest cítit,
a pouta přestávají ho silou škrtit.
Teď už je jen bezvládným tělem,
se studeným srdcem,
tak studeným jako mám teď já,
nikdy už znovu neřekne,, já jsem tvůj a ty jsi má''.....
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)